Hace décadas, la humanidad viene buscando señales de inteligencia extraterrestre. Barrimos el cielo tratando de encontrar algún tipo de evidencia que confirme que no estamos solos en el Universo, inspirados en la infinidad de películas donde se realizaban los primeros contactos, visitas, o invasiones. Pero, ¿alguien se detuvo a pensar qué pasos se deberían seguir si llegara a darse ese contacto? ¿A quién debe comunicárselo primero? ¿A la prensa? ¿A la comunidad científica? ¿A una tía sorprendidísima por Facebook? Y ni hablar del interrogante que nos recuerda a una madrugada de domingo, uno más conocido por nuestra especie: ¿es buena idea responder este mensaje?
[...]
Mejor prevenir que curar. O, mejor dicho, mejor saber cómo actuar frente un ET antes de que venga uno, no tengas idea de qué hacer y te lo lleves a tu casa. El comité SETI de la Academia Internacional de Astronáutica (IAA) comenzó a debatir posibles acciones posteriores a la detección de inteligencia extraterrestre a mediados de los años ‘70. Entendieron que las primeras pruebas de detección podrían ser ambiguas o incompletas, por lo que era necesario un análisis cuidadoso para su confirmación. Por esta razón, el SETI de la IAA acordó con la comunidad científica una serie de principios para difundir información sobre la detección de inteligencia extraterrestre.
[...]
Ahora bien, una vez confirmada la señal ET, el siguiente paso sería determinar quién tiene que responder y en carácter de qué. La cuestión de designar la autoridad que debería representar a la civilización humana en una futura relación Alien-Humano fue siempre un campo de grandes debates y aún no está definida. Ojalá pudiéramos votar por Sagan.
En el artículo XI del Tratado del Espacio de 1967 –núcleo jurídico del Derecho Espacial– se reconoce de forma implícita el rol del secretario general de la ONU como representante de la humanidad (tranca el cargo). A su vez, otro tratado de la ONU, el Acuerdo que debe regir las actividades de los Estados en la Luna y otros cuerpos celestes –aprobado en 1979– señala en su artículo 5, inciso 3, que los Estados Partes informarán al Secretario General de la ONU cualquier fenómeno que descubran en el espacio ultraterrestre que pueda poner en peligro la vida o la salud humanas, así como de cualquier indicio de vida orgánica. Tenemos leyes para todo, queridos extraterrestres. Podrán escapar más fácilmente de las leyes de la gravedad que de las leyes del Derecho Espacial.
Por todo ello, y pese a que no existe un documento internacional que directamente ponga en la cabeza de la ONU las relaciones con los extraterrestres, desde la perspectiva del derecho internacional no es una locura determinar que, si algún día llega la señal, el secretario general de la ONU sea el mejor candidato para limpiar la voz, agarrar el micrófono y, en nombre de la humanidad, preguntar ‘Alien, ¿só vó?’. | Winning entries could not be determined in this language pair.There was 1 entry submitted in this pair during the submission phase. Not enough entries were submitted for this pair to advance to the finals round, and it was therefore not possible to determine a winner.
Competition in this pair is now closed. |
Po signálech mimozemské inteligence pátrá lidstvo už celá desetiletí. Inspirovaní bezpočtem filmů, ve kterých probíhají první kontakty, návštěvy nebo invaze, pročesáváme nebe ve snaze najít nějaké známky, že ve Vesmíru nejsme sami. Ale zamyslel se někdo, jak by se mělo postupovat, jestli k takovému kontaktu skutečně dojde? Koho o tom informovat prvního? Tisk? Vědeckou veřejnost? Strašně překvapenou tetu přes Facebook? Nemluvě o otázce, která nám připomíná dilema nedělního rána, jež je našemu druhu přece jen bližší: Je vůbec dobrý nápad na tuto zprávu odpovídat? [...] Lepší požáru předejít, než ho pak hasit. Nebo lépe řečeno: je lepší mít rozmyšlené, jak se k Ítýmu chovat, protože jinak až dorazí, člověka honem nenapadne nic lepšího, než si ho vzít domů. Výbor SETI Mezinárodní astronautické akademie (IAA) začal o možných krocích následujících po zjištění mimozemské inteligence diskutovat v polovině 70. let. Výbor si uvědomil, že protože prvotní důkazy by mohly být nejednoznačné nebo neúplné, bude nutná pečlivá analýza, která je potvrdí. Z toho důvodů výbor SETI dohodl s vědeckou veřejností soubor principů pro šíření informací o zjištění mimozemské inteligence. [...] No a až bude mimozemský signál potvrzen, další krok bude rozhodnutí, kdo na něj má odpovědět a v jakém smyslu. Otázka, jak určit autoritu reprezentující lidskou civilizaci ve vztahu mimozemšťané-lidstvo, byla vždycky polem velkých bitev a dosud nebyla rozřešena. Kéž bychom mohli hlasovat pro Sagana. Kosmická smlouva z roku 1967 – ta je jádrem základem vesmírného práva – v článku XI. implicitně uznává, že role zástupce lidstva připadá generálnímu tajemníkovi OSN (má tuto funkci). Jiná smlouva OSN, Dohoda o činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech schválená v roce 1979, uvádí v odstavci 3 článku 5, že signatářské státy musí informovat generálního tajemníka OSN o všech jevech, které objeví v mimozemském vesmíru, jež by mohly ohrozit životy nebo zdraví lidí, jakož i o jakémkoli znamení organického života. Máme zákony na všechno, drazí mimozemšťané. Snáze se vysmeknete z gravitačního zákona než ze zákonů vesmírného práva. Z toho všeho vyplývá, že přestože neexistuje mezinárodní dokument, který by hlavě OSN přímo ukládat vzít si na starost vztahy s mimozemšťany, není z hlediska mezinárodního práva nesmyslné dojít k závěru, že jestli jednoho dne přijde signál, byl by právě generální tajemník OSN nejlepším kandidátem na toho, kdo si odkašle, chopí se mikrofonu a jménem lidstva se otáže: „Aliene, seš to ty?“ | Entry #31405 — Discuss 0 — Variant: Not specifiednone
|